Klasická a metalová hudební tvorba, nebo chcete-li metalové hudební postupy a nástroje a jejich vesměs akustické klasické protějšky, se spolu čím dál tím více mazlí, předhánějí se, zápasí spolu a poté se láskyplně podpírají, vystavují se na obdiv, obnažují své nejintimnější partie, ale ponejvíce spolu v pevném svazku vnitřní krásy, melancholického napětí, srdeční hry a nezdolné síly vytvářejí nevšední a úctyhodné kompozice – nerosty majestátní hory, která je obohacena o další drahokam – Reflections Of The I.

Arcturus, Mayhem, Kovenant, Tritonus a Khold, známé to názvy kovových, vesměs černě smýšlejících spolků, jsou nejčastěji spojovány se jmény tvůrců nové mozkové obrazotvorné revoluce, kterou má na svědomí seskupení známých metalových tváří pod ne mnoho známým názvem Winds. Lars Eric Si, jehož hlas, jakkoli nadsazeně dramatický, vás s každým dalším poslechem přerůstá, Carl August Tidemann, jehož úctyhodné kouzlící ruce napadají chvějící se kytarové struny, Jan Axel von Blomberg, který, po vyslovení jména jeho umělecké přezdívky Hellhammer, snad ani nepotřebuje představit a Andy Winter, jehož procítěná klavírní hra svírá nejedno lidské bijící srdce, jsou ansámblem zasvěcených profesionálů, jejichž debut silou několikatunové lokomotivy a zároveň něhou hřejivého letního vánku dokáže naplnit prázdnou mysl ubohé lidské bytosti nejistými existencionálními vizemi zaprodané lidské rasy.

Tato kolekce spalujícího letního horka, podzimního melancholického větru, ledově sněhových zimních závějí a vlhké čistoty jarního deště přinášejícího klamnou naději, je skutečně důstojnou kombinací klasické hudby a rockového, resp. metalového cítění, to vše prezentováno neoblomnou hráčskou dovedností. Pasáže čistých klasických postupů prostřídávány s party, jímž vévodí progresivně laděná elektrická kytara, vám budou celou hodinu připomínat onu tenkou nitku lidského bytí. Nad tesknou hladinou orchestrální kompozice členů filharmonického orchestru z Osla se nese zejména mistrovská, progrocková kytara virtuóza Tidemanna, jehož kytarová staccata, temné riffy a zejména sólové vyhrávky, jejichž nálada jde ruku v ruce s klasičtějšími strunnými nástroji, bezesporu nadchnou i zasvěcenější posluchače. Jakkoli jsou všudypřítomné ruce černého pána Hellhammera zvyklé na rychlejší a přímočařejší údery, na tomto albu opět dokazuje, že jeho bubenické ego je schopno výborně zahrát jakoukoliv formu moderní hudby. Čistý, procítěný a impozantní zpěv Larse se neohroženě probíjí instrumentálními pasážemi této vskutku neobyčejné kompozice, o jejíž čistou produkci se zasloužil poslední, avšak nejdůležitější člen tohoto základního kvarteta. Andy Winter je nejen autorem většiny alba, ale také klavírní mág, jehož světelná klavírní preludia se rozhodně nekrčí ve stínu ostatních nástrojů a zejména v instrumentálních skladbách připomíná svou nesestřelitelnou úlohu. Andyho závěrečná prstokladová procházka, která nechává uši a mozek vzpomenout na geniální Rachmaninův koncert č.2, uzavírá tento výtvor velice impozantně. Někteří se ovšem dočkají i přídavku v podobě pěti skladeb (z mini CD „Of Entity And Mind“), které, ač založeny na stejných mozkových sněních, přece jen dávají znát jinou dobu vzniku, zejména použitím digitálních zvuků klasických nástrojů a výraznější akustické kytary. Dohromady však tyto věkově odlišné materiály mají onu nadlidskou moc, která kupříkladu dokáže řídit umělcovy ruce při tvorbě tak úctyhodné albové malby.

Pro mnohé jistě nedostatečně metalové, pro jiné čarovně progresivní, pro některé jen výborné skloubení zasněné klasiky a metalové zpupnosti. Každopádně však album pro lidi s otevřenou myslí a srdcem. Album plné technické stability a hudební vyzrálosti. Habemus duas aures, sed unum os, ut plura audiamus quam loquamur - Máme dvě uši, ale jen jedna ústa, abychom více slyšeli než mluvili. Tedy zmlkněte, poslouchejte a nechte se unášet …